V Bibli se píše: „Živí si ... uvědomují, že zemřou; ale pokud jde o mrtvé, ti si neuvědomují naprosto nic.“ (Kazatel 9:5; Žalm 146:4) To znamená, že když člověk zemře, přestane existovat. Mrtví nemohou myslet ani jednat a nic necítí.

„Do prachu se vrátíš“

 Když Bůh mluvil s prvním člověkem Adamem, vysvětlil mu, co se stane, když zemře. Adam byl neposlušný, a proto mu Bůh řekl: „Jsi ... prach a do prachu se vrátíš.“ (1. Mojžíšova 3:19) Před tím, než Bůh vytvořil Adama „z prachu zemské půdy“, Adam neexistoval. (1. Mojžíšova 2:7) A když zemřel, vrátil se do prachu a přestal existovat.

 Stejné je to s těmi, kdo umírají nyní. Bible říká jak o lidech, tak o zvířatech toto: „Všichni vzešli z prachu a všichni se vracejí do prachu.“ (Kazatel 3:19, 20)

Smrt nemusí být definitivní konec

 V Bibli je smrt často přirovnávána ke spánku. (Žalm 13:3; Jan 11:11–14; Skutky 7:60) Člověk, který tvrdě spí, nevnímá, co se kolem něj děje. Podobně si ani mrtví nic neuvědomují. Bible však učí, že Bůh může mrtvé vzbudit ze smrti, tak jako by je vzbudil ze spánku, a znovu jim dát život. (Job 14:13–15) Pro ty, které Bůh vzkřísí, není smrt definitivní konec.