1. Mojžíšova 50:1–26
50 Pak se Josef vrhl ke svému otci+ a plakal nad ním a líbal ho.
2 Potom přikázal svým sluhům, lékařům, aby jeho otce nabalzamovali.+ Lékaři to tedy udělali.
3 Potřebovali k tomu celých 40 dnů, protože tak dlouho balzamování trvá. A Egypťané ho oplakávali 70 dnů.
4 Když skončily dny truchlení, Josef promluvil k faraonovým dvořanům:* „Pokud jsem získal vaši přízeň, předejte faraonovi tuto zprávu:
5 ‚Můj otec mě zavázal přísahou+ a řekl: „Už umírám.+ Pohřbi mě na mém pohřebním místě,+ které jsem si připravil v Kanaánu.“+ Dovol mi prosím odejít a pohřbít mého otce a pak se vrátím.‘“
6 Faraon mu na to řekl: „Jdi a pohřbi svého otce, jak jsi mu přísahal.“+
7 Josef tedy odešel pohřbít svého otce a šli s ním všichni faraonovi sluhové, starší+ jeho dvora, všichni starší z Egypta,
8 všichni z Josefovy domácnosti, jeho bratři a domácnost jeho otce.+ V zemi Gošen nechali jenom svoje malé děti a stáda ovcí a dobytka.
9 Jely s ním také válečné vozy+ a jezdci na koních. Byl to ohromný průvod.
10 Když přišli k mlatu Atad v jordánském kraji, dali se do velikého a hořkého truchlení. Smuteční slavnost za jeho otce, kterou Josef uspořádal, trvala sedm dnů.
11 Když obyvatelé Kanaánu viděli tu smuteční slavnost u mlatu Atad, zvolali: „Podívejte, jak moc Egypťané truchlí!“ Proto nazvali to místo v jordánském kraji Abel-micrajim.*
12 Jákobovi synové tedy pro svého otce udělali přesně to, co jim přikázal.+
13 Přinesli ho do kananejské země a pohřbili ho v jeskyni na poli Makpela, na poli naproti Mamre, které Abraham koupil od Chetity Efrona, aby měl místo k pohřbívání.+
14 Když Josef svého otce pohřbil, on, jeho bratři a všichni, kdo ho na pohřeb doprovázeli, se vrátili do Egypta.
15 Po otcově smrti si Josefovi bratři říkali: „Co když nás Josef nenávidí a bude se nám chtít pomstít za všechno zlé, co jsme mu udělali?“+
16 Proto Josefovi vzkázali: „Tvůj otec dal před smrtí tento příkaz:
17 ‚Řeknete Josefovi: „Prosím tě, odpusť svým bratrům jejich provinění a hřích, kterým ti tak ublížili.“‘ A tak tě prosíme, odpusť sluhům Boha tvého otce jejich provinění.“ Když to Josef slyšel, rozplakal se.
18 Potom za ním jeho bratři přišli, padli mu k nohám a řekli: „Jsme tvoji otroci!“+
19 Josef jim řekl: „Nebojte se. Jsem snad Bůh?
20 Chtěli jste mi sice ublížit,+ ale Bůh měl v úmyslu obrátit to v dobré a mnoha lidem zachránit život, jak se to dnes děje.+
21 Takže se už nebojte. Budu vás a vaše děti dál zásobovat potravinami.“+ Tak je utěšil a mluvil s nimi povzbudivě.
22 Josef dál bydlel v Egyptě, on a rodina* jeho otce, a dožil se 110 let.
23 Viděl Efrajimovy vnuky*+ i syny Makira,+ Manasseho syna. Narodili se na Josefova kolena.*
24 Nakonec Josef řekl svým bratrům: „Já umírám, ale Bůh k vám určitě obrátí pozornost+ a vyvede vás odtud do země, o které přísahal Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.“+
25 Potom zavázal Izraelovy syny přísahou a řekl: „Až k vám Bůh obrátí pozornost, odneste odtud mé kosti.“+
26 Josef zemřel, když mu bylo 110 let. Dali ho nabalzamovat+ a uložili ho v Egyptě do rakve.
Poznámky
^ Nebo „domácnosti“.
^ Znamená „truchlení Egypťanů“.
^ Dosl. „dům“.
^ Nebo „Efrajimovy syny do třetí generace“.
^ Tj. byli pro něj jako vlastní synové a projevoval jim zvláštní přízeň.
