Job 17:1–16
17 Můj duch je zlomený, moje dny hasnou,čeká mě hřbitov.+
2 Kolem mě jsou posměvači+a já se musím dívat na jejich vzpurné chování.
3 Prosím, přijmi moji zástavu a ulož ji u sebe.
Kdo jiný by mi potřásl rukou a zaručil se za mě?+
4 Vždyť jsi je* připravil o soudnost,+proto jim nedáš vítězství.
5 Někdo nabízí část svého majetku přátelům,zatímco jeho dětem se hladem zatmívá před očima.
6 Bůh způsobil, že jsem pro všechny terčem posměchu,*+takže mi plivou do tváře.+
7 Utrpením se mi kalí oči+a z mých rukou a nohou je pouhý stín.
8 Čestní lidé na to ohromeně zírajía nevinní se pohoršují nad bezbožníky.*
9 Ten, kdo jedná správně, se drží své cesty+a ten, kdo má čisté ruce, sílí.+
10 Ale pojďte, vy všichni, a znovu mluvte,zatím jsem mezi vámi nenašel nikoho moudrého.+
11 Moje dny jsou u konce,+moje plány, touhy mého srdce, jsou zmařeny.+
12 Noc zaměňujete za den,když říkáte: ‚Je tma, ale brzy bude světlo.‘
13 Ještě chvíli počkám a mým domovem bude hrob,*+ustelu si lůžko v temnotě.+
14 Na jámu*+ zavolám: ‚Jsi můj otec!‘a na larvu: ‚Moje matko a sestro!‘
15 Kde je tedy moje naděje?+
Vidí ji někdo?
16 Sejde* se mnou za brány hrobu,*až všichni společně sestoupíme do prachu.“+
Poznámky
^ Dosl. „jejich srdce“.
^ Dosl. „příslovím“.
^ Nebo „odpadlíky“.
^ Nebo „šeol“, tj. obrazný hrob lidstva. Viz Slovníček pojmů.
^ Nebo „hrob“.
^ Tj. jeho naděje.
^ Nebo „šeolu“, tj. obrazného hrobu lidstva. Viz Slovníček pojmů.
