CO ŘÍKÁ MEDICÍNA

Podle článku uveřejněného v Harvard Mental Health Letter „je vděčnost vždy úzce spojená s větším štěstím. Vděčnost lidem pomáhá zažívat víc pozitivních emocí, vychutnávat si hezké zážitky, zlepšit si zdraví, překonávat těžké situace a upevňovat vztahy s druhými.“

CO ŘÍKÁ BIBLE

Povzbuzuje nás, abychom se učili být vděční. Apoštol Pavel napsal: „Ukažte, že jste vděční.“ Sám v tom šel příkladem. Třeba často děkoval Bohu za to, že lidé dobře reagovali na poselství, o kterém s nimi mluvil. (Kolosanům 3:15; 1. Tesaloničanům 2:13) Trvalé štěstí není výsledkem toho, že občas někomu poděkujeme, ale vyplývá z toho, že se vděčnost stane součástí naší osobnosti. A to nás zase chrání před závistí, zatrpklostí a pocitem, že máme na všechno automaticky nárok. Tím bychom od sebe lidi spíš odháněli a okrádali se o radost.

Vynikajícím příkladem vděčnosti je náš Stvořitel. Je vděčný dokonce obyčejným lidem! V Hebrejcům 6:10 se píše: „Bůh . . . není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu.“ Je vidět, že nevděčnost Bůh posuzuje jako nespravedlnost.

„Vždy se radujte. Ve spojitosti se vším vzdávejte díky.“ (1. Tesaloničanům 5:16, 18)

CO UKAZUJE PRAXE

Když někomu upřímně poděkujeme – například za nějaký dárek, laskavá slova nebo praktickou pomoc – vyvolá to v něm pocit, že má hodnotu a že si ho druzí váží. A to platí i u lidí, kteří se neznají. Upřímné poděkování za nějaké laskavé gesto, třeba za podržení dveří, často vede k přátelské reakci.

CO ŘÍKÁ BIBLE

Ježíš Kristus prohlásil: „Mějte ve zvyku dávat, a lidé vám budou dávat. Nasypou vám do klína znamenitou míru, stlačenou, setřesenou a překypující.“ (Lukáš 6:38) Přečtěte si, co zažila neslyšící dívka Rose, která žije na Vanuatu v jižním Tichomoří.

Rose chodila na shromáždění svědků Jehovových, ale moc z toho neměla, protože ani ona, ani nikdo jiný ve sboru neuměli znakový jazyk. Jednou tam přijeli manželé, kteří byli zkušení tlumočníci do znakového jazyka. Když si všimli, co mají ve sboru za problém, zahájili jazykový kurz. Rose za to byla moc vděčná. Řekla: „Jsem šťastná, že mám tolik přátel, kteří mě mají rádi.“ Když ti manželé vidí, jak je vděčná a jak se aktivně zapojuje do programu shromáždění, cítí, že to rozhodně stálo za to. Rose si velmi váží toho, že se ostatní ve sboru naučili znakový jazyk, aby si s ní mohli povídat. (Skutky 20:35)

„Ten, kdo přináší díkůvzdání, oslavuje [Boha].“ (Žalm 50:23, Jeruzalémská bible)

CO ŘÍKÁ BIBLE

Naše pocity mají přímou souvislost s našimi myšlenkami. David, jeden z pisatelů Bible, se k Bohu modlil: „Rozjímal jsem o vší tvé činnosti; ochotně jsem se zabýval dílem tvých vlastních rukou.“ (Žalm 143:5) David nebyl povrchní člověk. Jeho vděčnost vycházela z toho, že často přemýšlel o Bohu a jeho jednání, a tak to dělal celý život. (Žalm 71:5, 17)

Bible nám dává tuto skvělou radu: „O všem, co je pravé, . . . co je hodné lásky, o čem se dobře mluví, o jakékoli ctnosti a o čemkoli chvályhodném, o tom dále uvažujte.“ (Filipanům 4:8) Ze slov „dále uvažujte“ je znovu vidět, jak je důležité o věcech přemýšlet. Právě díky tomu totiž dokážeme být vděční.

„Rozjímání mého srdce bude o věcech porozumění.“ (Žalm 49:3)