Vyrůstal jsem v přístavním městě Limón a jeho okolí na východním pobřeží Kostariky. Byl jsem sedmé z osmi dětí. Táta zemřel, když mi bylo osm let. Od té doby nás maminka vychovávala sama.

Baseball byl vždycky součástí mého života. Bavil mě už odmalička. V dospívání jsem vstoupil do týmu, který hrál amatérskou ligu. Když mi bylo přes dvacet let, hledač talentů mi nabídl, abych hrál za profesionální tým v Nikaragui. V té době jsem se ale staral o maminku, která na tom nebyla zdravotně dobře, takže jsem se do Nikaraguy stěhovat nechtěl. Nabídku jsem proto odmítl. Později mi jiný hledač talentů nabídl, abych hrál za kostarický národní tým, který se skládal z vybraných hráčů amatérské ligy. Tentokrát jsem souhlasil. Za národní tým jsem hrál od roku 1949 do roku 1952 a zúčastnil jsem se řady zápasů na Kubě, v Mexiku a v Nikaragui. Hrál jsem na pozici metaře a byl jsem v tom dobrý. Jednou jsem dokonce uhrál 17 her bez jediné chyby. Miloval jsem, když davy skandovaly moje jméno.

Bohužel jsem vedl nemorální život. Měl jsem sice jenom jednu přítelkyni, ale přitom jsem se vídal i s jinými ženami. Taky jsem hodně pil. Jednou jsem se tak opil, že když jsem se druhý den vzbudil ve své posteli, vůbec jsem netušil, jak jsem se dostal domů. Navíc jsem sázel v loterii a hrál domino o peníze.

Během té doby se maminka stala svědkem Jehovovým. Chtěla mě pro svoji víru nadchnout, ale zezačátku se jí to nedařilo, protože jsem byl úplně pohlcený sportem. Někdy jsem trénoval i v čase, kdy se chodilo na jídlo, a vůbec jsem při tom necítil hlad. Soustředil jsem se jenom na hru. Baseball byl pro mě vším!

V 29 letech jsem se vážně zranil, když jsem se při zápase pokoušel chytit míč. Potom co jsem se uzdravil, jsem se  už mezi profesionály nevrátil. Nicméně jsem byl pořád součástí baseballového světa a trénoval jsem hráče amatérské ligy poblíž svého bydliště.

V roce 1957 jsem přijal pozvání na sjezd svědků Jehovových, který se konal na stadionu, kde jsem dřív hrál baseball. Jak jsem seděl mezi přítomnými, nemohl jsem si nevšimnout propastného rozdílu mezi uctivým chováním svědků a neurvalostí, kterou jsem viděl mezi diváky při baseballových zápasech. Udělalo to na mě takový dojem, že jsem začal se svědky studovat Bibli a chodit na jejich sborová shromáždění.

Hodně biblických nauk, o kterých jsem se dozvěděl, mě překvapilo. Ježíš například předpověděl, že v posledních dnech budou jeho učedníci oznamovat dobrou zprávu o Božím království po celém světě. (Matouš 24:14) Taky jsem zjistil, že praví křesťané by neměli sloužit Bohu za peníze. Ježíš řekl: „Zdarma jste dostali, zdarma dávejte.“ (Matouš 10:8)

V průběhu studia Bible jsem porovnával to, co říká, s tím, co jsem viděl u svědků Jehovových. Obdivoval jsem jejich neúnavnou snahu mluvit s lidmi po celém světě o Božím království. Všímal jsem si, že jsou nesobečtí, přesně jak to Ježíš křesťanům přikázal. Když jsem si tedy přečetl Marka 10:21 a viděl jsem tam Ježíšovo pozvání „staň se mým následovníkem“, zatoužil jsem se stát svědkem.

Trvalo mi ale nějakou dobu, než jsem se odhodlal ke všem potřebným změnám. Například jsem už roky každý týden sázel v národní loterii své „šťastné číslo“. Z Bible jsem se ale dozvěděl, že Bůh odsuzuje ty, kdo spoléhají na „boha Štěstí“, a všechny chamtivé lidi. (Izajáš 65:11; Kolosanům 3:5) A tak jsem se rozhodl se sázením přestat. Co se ale nestalo – první neděli potom, co jsem přestal sázet, moje „šťastné číslo“ vyhrálo! Lidé se mi posmívali, že jsem si nevsadil, a tlačili na mě, abych sázel dál. Já jsem to ale neudělal. Už nikdy jsem se k sázení nevrátil.

Před další zkouškou, která prověřila moji „novou osobnost“, jsem se ocitl v den, kdy jsem se na sjezdu svědků Jehovových dal pokřtít. (Efezanům 4:24) Když jsem se ten večer vrátil na hotel, kde jsem byl ubytovaný, před dveřmi mého pokoje na mě čekala bývalá přítelkyně. Přemlouvala mě: „Pojď, Sammy, trochu si užijeme.“ Okamžitě jsem to odmítl a připomněl jí, že teď žiju podle biblických morálních zásad. (1. Korinťanům 6:18) „Cože?“ vyhrkla. Pak začala zlehčovat biblický názor na sexuální morálku a trvala na tom, že se zase dáme dohromady. Já jsem ale vešel dovnitř a zamkl za sebou dveře. Jsem moc rád, že od té doby, co jsem se v roce 1958 stal svědkem, jsem se už nikdy nevrátil k tomu, co jsem dělal dřív.

O tom, co dobrého jsem získal díky tomu, že jsem se držel biblických rad, bych snad mohl napsat celou knihu. Například mám spoustu opravdových přátel, našel jsem smysl života a jsem skutečně šťastný.

Pořád mám rád baseball, ale upravil jsem svůj žebříček hodnot. Baseball mi dával slávu a peníze, jenže tyhle věci nemají dlouhé trvání. Zato vztah k Bohu a duchovní rodinu budu mít pořád. Bible říká: „Svět pomíjí a rovněž jeho touha, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ (1. Jana 2:17) Bůh Jehova a spolukřesťané jsou teď pro mě vším!