GAIUS a další křesťané zažívali ke konci prvního století zkoušky. Jednotlivci, kteří šířili falešné nauky, se snažili oslabit a rozdělit sbory. (1. Jana 2:18, 19; 2. Jana 7) Diotrefes pomlouval apoštola Jana a jiné bratry, nechtěl být pohostinný k těm, kteří cestovali mezi sbory, a přesvědčoval druhé, aby jednali stejně. (3. Jana 9, 10) V té době Jan napsal Gaiovi dopis. Bylo to asi v roce 98 a tento dopis je v Křesťanských řeckých písmech označen jako „Třetí Jana“.

Navzdory zkouškám Gaius dál Jehovovi věrně sloužil. Jak svoji věrnost dával najevo? Proč bychom měli jeho příklad napodobovat? A v čem Janův dopis může pomáhat nám?

Pisatel Třetího Jana se v dopise představil jako „starší muž“. Gaiovi, jeho drahému duchovnímu dítěti, to stačilo, aby poznal, že mu píše apoštol Jan. Ten svůj dopis začal vřelými slovy: „Milovanému Gaiovi, kterého opravdu miluji.“ Pak napsal, že doufá, že po tělesné stránce je na tom Gaius tak dobře jako po té duchovní. To je opravdu krásné vyjádření citů a upřímná pochvala! (3. Jana 1, 2, 4)

Gaius možná sloužil jako sborový starší, ale přímo se to z dopisu nedozvídáme. Jan ho chválil za to, že byl pohostinný, a to i k bratrům, které neznal. Považoval to za důkaz Gaiovy věrnosti Bohu, protože pohostinnost je pro Boží služebníky typická. (1. Mojž. 18:1–8; 1. Tim. 3:2; 3. Jana 5)

Z Janova dopisu poznáváme, že bratři pravidelně cestovali mezi sbory a místem, kde apoštol Jan sloužil, a že mu pak vyprávěli, s čím se setkali. Možná právě tak se Jan dozvídal, co se ve sborech děje.

Bratři, kteří byli na cestách, určitě chtěli přespat u spoluvěřících. Hostince totiž měly hroznou pověst, nabízely špatné služby a bujela tam nemravnost. Když to tedy bylo možné, lidé, kteří cestovali, nocovali u přátel.

Jan znovu Gaia požádal, aby bratrům projevil pohostinnost. Napsal mu: „Pošli je, prosím, na cestu, způsobem hodným Boha.“ Postarat se o hosty v tomto případě znamenalo poskytnout jim všechno potřebné na cestu do dalšího místa. Gaius to očividně už dělal, protože předchozí hosté Janovi pověděli o lásce a víře jejich hostitele. (3. Jana 3, 6)

Hosty mohli být misionáři, bratři vyslaní Janem nebo cestující dozorci. V každém případě cestovali kvůli dobré zprávě. Jan řekl: „Vyšli ve prospěch jeho jména.“ (3. Jana 7) V šestém verši se zmínil o Bohu, takže vyjádření „ve prospěch jeho jména“ se podle všeho vztahuje na Jehovu. Bratři patřili do křesťanského sboru a zasloužili si vřelé přijetí. Je to tak, jak napsal Jan, že jsme „povinni pohostinně přijímat takové osoby, abychom se stali spolupracovníky v pravdě“. (3. Jana 8)

Jan nepsal Gaiovi jenom proto, aby mu poděkoval. Chtěl mu také pomoct s vážným problémem ve sboru. Diotrefes z nějakého důvodu nechtěl být pohostinný k bratrům, kteří cestovali, a dokonce od toho odrazoval ostatní. (3. Jana 9, 10)

Duchovně silní křesťané by bezpochyby nechtěli u Diotrefa zůstat, ani kdyby jim to nabídl. Měl totiž rád významné postavení ve sboru, od Jana nepřijímal nic s úctou a mluvil o něm a o dalších špatně. Diotrefes sice nebyl falešným učitelem, ale neuznával Janovu autoritu. To, že toužil po významném postavení a nechoval se jako křesťan, vyvolávalo otázku, jestli je věrný Bohu. Z jeho jednání je vidět, že ctižádostiví a domýšliví jednotlivci můžou mít na sbor rozkladný vliv. Jan proto Gaiovi napsal vybídku, která je vlastně adresovaná i nám: „Nenapodobuj to, co je špatné.“ (3. Jana 11)

Jan se zmínil ještě o jednom křesťanovi, který byl úplně jiný než Diotrefes. Jmenoval se Demetrios a Jan ho uvedl jako příklad k napodobení. Napsal: „O Demetriovi vydávali [dobré] svědectví všichni... Vskutku, také my vydáváme svědectví, a ty víš, že svědectví, které dáváme, je pravé.“ (3. Jana 12) Možná to bylo tak, že Gaius mohl Demetriovi nějak pomoct a Janův dopis měl posloužit k tomu, aby Demetria jakoby představil a potvrdil, že je dobrým křesťanem. Gaiovi ho zřejmě doručil sám Demetrios. Jako jeden z Janových vyslanců nebo cestující dozorce mohl podrobněji vysvětlit, co Jan ve svém dopise napsal.

Proč Jan povzbuzoval Gaia k pohostinnosti, když už pohostinný byl? Myslel si, že potřebuje dodat odvahu? Bál se, že by se Gaius mohl zdráhat být pohostinný kvůli tomu, že se Diotrefes snažil štědré křesťany vyhodit ze sboru? Ať už to bylo jakkoli, Jan Gaia ujistil, že ten „kdo činí dobré, pochází od Boha“. (3. Jana 11) To je vynikající důvod, proč být štědří.

Janův dopis Gaia určitě povzbudil, aby byl pohostinný i dál. A vzhledem k tomu, že Třetí Jana je součástí Bible, motivuje k tomu i nás.

O Gaiovi, našem drahém bratrovi ze starověku, nic víc nevíme. Z tohoto letmého pohledu na jeho život se toho ale můžeme hodně naučit.

Zaprvé, většina z nás je vděčná křesťanům, kteří byli ochotní cestovat, aby nám pomohli poznat biblickou pravdu. Samozřejmě ne všichni kvůli dobré zprávě cestují daleko. Ale podobně jako Gaius můžeme podporovat a povzbuzovat například cestující dozorce a jejich manželky. Nebo můžeme prakticky pomáhat bratrům a sestrám, kteří se přestěhují v rámci země nebo do zahraničí, aby sloužili tam, kde je zapotřebí víc zvěstovatelů. Vezměme si tedy k srdci vybídku: „Jděte cestou pohostinnosti.“ (Řím. 12:13; 1. Tim. 5:9, 10)

Zadruhé, nemělo by nás překvapit, když v ojedinělých případech někdo ve sboru zpochybní autoritu bratrů. V minulosti se někteří postavili proti Janovi a také apoštolu Pavlovi. (2. Kor. 10:7–12; 12:11–13) Jak bychom v takovém případě měli reagovat? Pavel radil Timoteovi: „Pánův otrok ... nepotřebuje bojovat, ale potřebuje být ke všem jemný, způsobilý vyučovat, ovládat se za zlých okolností a s mírností poučovat ty, kdo nejsou příznivě nakloněni.“ Když zůstaneme mírní, a to i v případě, že nás někdo provokuje, může ho to přimět k tomu, aby svůj kritický postoj změnil. A Jehova mu může pomoct k „pokání, jež vede k přesnému poznání pravdy“. (2. Tim. 2:24, 25)

Zatřetí, křesťané, kteří jsou Jehovovi věrní i za náročných okolností, si zaslouží upřímnou pochvalu. Apoštol Jan Gaia určitě povzbudil a ujistil, že to, co dělá, je správné. Starší by měli Janův příklad napodobovat a bratry a sestry povzbuzovat, aby neztráceli sílu. (Iz. 40:31; 1. Tes. 5:11)

Dopis apoštola Jana adresovaný Gaiovi má v řečtině jenom 219 slov, což z něj dělá nejkratší biblickou knihu. I přesto se z něj můžeme hodně naučit.