Archeologické nálezy někdy přímo či nepřímo potvrdí existenci postav, o kterých se zmiňuje Bible. O jednom z takových nálezů informovali v roce 2011 izraelští archeologové. Jednalo se o 2 000 let staré osuárium, což je zdobená vápencová schránka, do které se ukládaly kosterní pozůstatky zemřelého.

Na nalezeném osuáriu je nápis „Miriam, dcera Ješuy, syna Kaifáše, kněze z rodu Maazjáše z Bet Imri“. Kaifáš byl židovský velekněz, který měl podíl na Ježíšově odsouzení a popravě. (Jan 11:48–50) Historik Flavius Josephus o něm mluvil jako o „Josefovi, který byl nazýván Kaifáš“. V nalezeném osuáriu očividně byly ostatky jedné z jeho příbuzných. To, že Miriam byla příbuznou velekněze, je patrné i z toho, že v nápisu na osuáriu, které bylo nalezeno dříve a které zřejmě patřilo samotnému veleknězi, je uvedeno jméno Jehosef bar Kaifa neboli Josef, syn Kaifášův. *

Osuárium patřící Miriam bylo podle vyjádření Izraelského památkového úřadu zabaveno zlodějům, kteří vykradli starověkou hrobku. Pravost nálezu byla potvrzena analýzou i samotným nápisem.

Nápis na tomto osuáriu odhalil ještě něco jiného. Obsahuje totiž jméno Maazjáše, který byl hlavou posledního z 24 kněžských oddílů, jejichž členové se střídali ve službě v jeruzalémském chrámu. (1. Par. 24:18) Podle Izraelského památkového úřadu je nápis na osuáriu dokladem toho, že „Kaifášova rodina pocházela z Maazjášova kněžského oddílu“.

Součástí nápisu je také výraz „Bet Imri“, který lze vysvětlit dvěma způsoby. „První možnost je, že Bet Imri je jméno kněžské rodiny — synů Immera (Ezra 2:36, 37; Nehemjáš 7:39–42), k jehož potomkům patřili členové Maazjášova kněžského oddílu,“ uvádí Izraelský památkový úřad. „Druhá možnost je, že [Bet Imri je] místo, odkud zemřelá žena nebo celá její rodina pocházely.“ Ať už je to jakkoli, nalezené osuárium je dokladem toho, že Bible pojednává o skutečných lidech ze skutečných rodin.