KDYŽ v roce 1914 vypukla první světová válka, badatelé Bible svým neutrálním postojem upoutali pozornost veřejnosti. (Iz. 2:2–4; Jan 18:36; Ef. 6:12) Jak se jim vedlo v Británii?

Zákonem o vojenské službě z roku 1916 byl v této zemi zaveden odvod svobodných mužů ve věku od 18 do 40 let. Zákon však obsahoval i možnost osvobození od vojenské služby pro ty, kdo se na ní nechtěli podílet z důvodu „náboženského či morálního přesvědčení“. Vláda zřídila tribunály, které měly rozhodovat, na koho a do jaké míry se bude osvobození vztahovat.

Netrvalo dlouho a asi 40 badatelů Bible se ocitlo ve vojenských věznicích a 8 dalších bylo posláno na frontu do Francie. Takové nespravedlivé zacházení vedlo bratry v Británii k tomu, že poslali protestní dopis ministerskému předsedovi, kterým tehdy byl Herbert Asquith. Součástí dopisu byla i petice s 5 500 podpisy.

Těch osm bratrů poslaných do Francie pak bylo odsouzeno k zastřelení za to, že odmítli bojovat. Když ale nastoupili před popravčí četu, jejich trest byl změněn na deset let těžkého žaláře. Byli posláni zpět do Anglie, aby si trest odpykali v civilních věznicích.

Válka pokračovala a vojenská povinnost se rozšířila i na ženaté muže. K jednomu precedenčnímu případu došlo v Manchesteru. Obviněným byl Henry Hudson, lékař a badatel Bible. Dne 3. srpna 1916 soud rozhodl, že je dezertérem, uložil mu pokutu a předal ho armádě. Ve stejnou dobu probíhal jiný precedenční případ v Edinburghu. Pětadvacetiletý kolportér James Frederick Scott byl prohlášen za nevinného. Vláda se sice odvolala, ale pak odvolání stáhla a zaměřila se na další precedenční případ, který se řešil v Londýně. Týkal se bratra Herberta Kippse, který byl nakonec shledán vinným, dostal pokutu a byl předán vojenským úřadům.

Do září 1916 požádalo o zproštění vojenské služby 264 bratrů. Pět z nich bylo z vojenské služby osvobozeno, 154 dostalo „práci strategického významu“ a 23 bylo přiděleno k nebojovým jednotkám. Dalších 82 bylo předáno armádě a někteří z nich byli postaveni před vojenské soudy za neuposlechnutí rozkazu. Veřejnost však proti takovému krutému zacházení protestovala, a vláda proto odsouzené bratry přeřadila z vojenských vězení do civilních pracovních táborů.

 Například Pryce Hughes, pozdější dozorce odbočky v Británii, a Edgar Clay pracovali na stavbě přehrady ve Walesu. Herbert Senior, jeden z těch osmi bratrů, kteří se vrátili z Francie, byl poslán do Wakefieldské věznice v hrabství Yorkshire. Jiní bratři odsouzení k nuceným pracím si své tresty odpykávali v drsných podmínkách Dartmoorské věznice, kde tvořili největší skupinu odpíračů vojenské služby.

Badatel Bible Frank Platt, který přijal možnost sloužit v nebojových jednotkách, byl poslán na frontu. Tam se stal terčem dlouhotrvajícího a krutého šikanování. Atkinson Padgett poznal pravdu krátce potom, co byl odveden. Když odmítl bojovat, i s ním vojenští velitelé zacházeli krutě.

Téměř před sto lety naši bratři otázce křesťanské neutrality ještě plně nerozuměli. Přesto se snažili Jehovovi dělat radost a v těžké „hodině zkoušky“ obstáli. (Zjev. 3:10) Ti, o kterých jsme se v tomto článku zmínili, dali svým jednáním vynikající příklad. (Z našeho archivu v Británii.)