Budeš pro Království přinášet oběti?
„Bůh miluje radostného dárce.“ (2. KOR. 9:7)
1. Jaké oběti jsou lidé ochotní přinášet a proč?
KDYŽ lidé považují něco za důležité, jsou ochotní tomu hodně obětovat. Například rodiče věnují čas, peníze a energii svým dětem. Mladí sportovci, kteří chtějí svou zemi reprezentovat na olympijských hrách, denně dlouhé hodiny trénují, zatímco se jejich kamarádi věnují zábavě. I Ježíš byl ochotný přinášet oběti ve prospěch toho, co pro něj bylo důležité. Jeho cílem nebylo vést pohodlný život ani založit rodinu a mít děti. Veškerou energii využíval k podpoře Království. (Mat. 4:17; Luk. 9:58) Také jeho následovníci se mnohého vzdali. Považovali Království za to nejdůležitější ve svém životě, a proto přinášeli oběti, aby mohli ze všech sil sloužit jeho zájmům. (Mat. 4:18–22; 19:27) Můžeš si položit otázku: Co je důležité pro mě?
2. (a) Jaké oběti musí přinášet všichni křesťané? (b) Jakými dalšími způsoby někteří obětavě podporují Království?
2 Některé oběti jsou nezbytné k tomu, abychom měli dobrý vztah s Jehovou, a musíme je proto přinášet všichni. Patří k nim čas a energie, které věnujeme modlitbě, čtení Bible, rodinnému uctívání, shromážděním a kazatelské službě. * (Jozue 1:8; Mat. 28:19, 20; Hebr. 10:24, 25) Díky našemu úsilí a Jehovovu požehnání se kazatelská činnost zintenzivňuje a k „hoře Jehovova domu“ proudí čím dál víc lidí. (Iz. 2:2) Mnozí křesťané se něčeho vzdali, aby mohli Království podporovat ještě víc. Slouží v betelu, pomáhají na stavbách sálů Království a sjezdových sálů, organizují sjezdy nebo se podílejí na humanitárních pracích při přírodních katastrofách. Takové oběti nejsou podmínkou k získání věčného života, ale k podpoře Království jsou nezbytné.
3. (a) K čemu to vede, když ve prospěch Království přinášíme oběti? (b) Nad čím bychom se měli zamyslet?
3 Aktivně podporovat Království je teď důležitější než kdy dřív. Je povzbuzující vidět, kolik bratrů a sester Jehovovi ochotně přináší oběti. (Přečti Žalm 54:6.) Pokud jsme při čekání na příchod Božího království obětaví, zažíváme spoustu radosti. (5. Mojž. 16:15; Sk. 20:35) Každý z nás by se měl nad sebou upřímně zamyslet: Mohu pro Království obětovat ještě něco dalšího? Jak využívám svůj čas, peníze, energii i schopnosti? Na co si musím dát pozor? Ukažme si nyní, jaké poučení vyplývá z dobrovolných obětí předkládaných starověkými Izraelity. Pomůže nám to, abychom měli ze služby Jehovovi větší radost.
OBĚTI VE STAROVĚKÉM IZRAELI
4. Jaký užitek měli Izraelité z toho, že Jehovovi přinášeli oběti?
4 Izraelité museli přinášet oběti, pokud chtěli, aby jim Jehova odpouštěl hříchy a aby měli jeho přízeň. Některé oběti byly povinné, jiné dobrovolné. (3. Mojž. 23:37, 38) Jako dobrovolný dar mohli Jehovovi předložit úplnou zápalnou oběť. Zcela mimořádné oběti přinesl lid při zasvěcení Šalomounova chrámu. (2. Par. 7:4–6)
5. Co Jehova umožnil chudým lidem?
5 Jehova je laskavý a chápal, že ne každý může obětovat totéž. Od každého proto očekával, že přinese takovou oběť, jaká odpovídá jeho možnostem. Zákon stanovoval, že mají být obětována zvířata a že má být vylita jejich krev. Byl to „stín budoucích dobrých věcí“, které měly přijít prostřednictvím Ježíše Krista. (Hebr. 10:1–4) Jehova ale prosazoval Zákon rozumně. Když si někdo nemohl dovolit obětovat ovci nebo býka, mohl předložit například hrdličku. Díky tomu se z přinášení obětí mohli radovat i chudí lidé. (3. Mojž. 1:3, 10, 14; 5:7) Ačkoli Izraelité obětovali různá zvířata, každý, kdo přinášel dobrovolnou oběť, musel splňovat dva požadavky.
6. Jaké dva požadavky musel splňovat člověk, který chtěl přinést dobrovolnou oběť, a proč to bylo důležité?
6 Za prvé, člověk měl obětovat to nejlepší. Jehova řekl Izraelitům, že pokud pro sebe chtějí získat schválení, oběť musí být zdravá. (3. Mojž. 22:18–20) Zvíře, které mělo nějakou vadu, bylo pro Jehovu nepřijatelné. Za druhé, člověk přinášející dobrovolnou oběť musel být čistý. Pokud to tak nebylo, měl nejdřív předložit oběť za hřích nebo za vinu, aby měl před Bohem znovu spravedlivé postavení. (3. Mojž. 5:5, 6, 15) To byla velmi vážná věc. Jehova totiž stanovil, že pokud by oběť společenství, která patřila k dobrovolným obětem, jedl někdo nečistý, měl být z Božího lidu odříznut. (3. Mojž. 7:20, 21) Jestliže ale měl Izraelita před Jehovou spravedlivé postavení a jeho oběť byla bez vady, mohl se ze svého daru s čistým svědomím radovat. (Přečti 1. Paralipomenon 29:9.)
OBĚTI V NAŠÍ DOBĚ
7., 8. (a) Co zažívají ti, kdo Jehovovi přinášejí mnoho obětí? (b) Jaké „talenty“ má každý z nás?
7 I dnes se mnozí křesťané ve službě Jehovovi velmi namáhají a on z toho má radost. Sloužit spoluvěřícím je velmi odměňující. Takovou zkušenost má jeden bratr, který pomáhá na stavbách sálů Království a při humanitárních pracích. Říká, že uspokojení z této práce se dá jen těžko popsat. Dodává: „Když se místní bratři a sestry sejdou ve svém novém sále Království nebo když dostanou pomoc po nějaké přírodní katastrofě, vyzařuje z nich štěstí a vděčnost. Pohled na ně stojí za všechno to úsilí a dřinu.“
8 Jehovova novodobá organizace se vždy snažila podporovat Království všemi možnými způsoby. Bratr C. T. Russell v roce 1904 napsal: „Každý se má považovat za Pánem ustanoveného správce svého vlastního času, vlivu, peněz a podobně, a každý se má snažit používat těchto talentů co nejlépe podle svých schopností k slávě svého Mistra.“ Přinášení obětí je v mnoha směrech odměňující, nicméně už jen ze slova „oběť“ je vidět, že se něčeho musíme vzdát. (2. Sam. 24:21–24) Mohli bychom své „talenty“ využívat ještě lépe?
9. Jaká zásada z Lukáše 10:2–4 nám pomůže dobře využívat čas?
9 Čas. Překládat a tisknout biblické publikace, stavět sály, organizovat sjezdy, poskytovat humanitární pomoc a věnovat se dalším nezbytným činnostem zabere mnoho času. Ale den má jen 24 hodin. Ježíš uvedl zásadu, která pro nás může být užitečná. Když své učedníky vyslal kázat, řekl jim: „S nikým se po cestě neobjímejte na pozdrav.“ (Luk. 10:2–4) Proč jim dal takový pokyn? Jeden znalec Bible napsal: „Pozdravy Orientálců nespočívaly v letmém pokynutí nebo podání ruky, jak to děláme my, ale byly provázeny mnohým objímáním, úklonami, a dokonce padnutím na zem. To vše vyžadovalo mnoho času.“ Ježíš své následovníky nevybízel, aby se chovali hrubě. Chtěl, aby pochopili, že mají omezené množství času a že pokud se mají věnovat důležitějším věcem, musí ho dobře využívat. (Ef. 5:16) Mohli bychom i my uplatnit Ježíšovu radu a získat tak víc času na podporu Království?
10., 11. (a) Například na co se využívají naše dary? (b) Jak nám zásada z 1. Korinťanům 16:1, 2 může pomoci?
10 Peníze. Pro naši celosvětovou činnost je zapotřebí hodně finančních prostředků. Každý rok se vynaloží desítky milionů dolarů na podporu cestujících dozorců, zvláštních průkopníků a misionářů. Od roku 1999 jsme v chudších zemích postavili přes 24 500 sálů Království, ale téměř 6 400 jich stále ještě chybí. Každý měsíc se vytiskne asi sto milionů výtisků časopisu Strážná věž a Probuďte se! K uhrazení všech těchto nákladů přispíváš svými dobrovolnými dary i ty.
11 Apoštol Pavel pod inspirací uvedl zásadu, kterou se můžeme řídit, když na celosvětové dílo přispíváme. (Přečti 1. Korinťanům 16:1, 2.) Spolukřesťany v Korintu vybídl, aby nečekali, kolik peněz jim zbude na konci týdne, ale aby si už na začátku týdne podle svých možností dali něco stranou. Stejně postupují mnozí bratři a sestry dnes – částku, kterou chtějí přispívat, si určí předem. (Luk. 21:1–4; Sk. 4:32–35) Jehova si jejich štědrosti velmi váží.
12., 13. Proč se někteří zdráhají využívat svou energii a schopnosti ve prospěch Království, ale jakou pomoc mohou očekávat od Jehovy?
12 Energie a schopnosti. Když svou energii a schopnosti využíváme ve prospěch Království, Jehova nás podporuje. Slibuje, že nám dodá sílu, když budeme unavení. (Iz. 40:29–31) Myslíš si, že ti potřebné schopnosti chybí? Nebo máš pocit, že jiní zvládnou určitou práci líp než ty? Pamatuj, že stejně jako v případě Becalela a Oholiaba, i tobě Jehova pomůže rozvíjet tvé schopnosti. (2. Mojž. 31:1–6; viz úvodní obrázek)
13 Jehova nás vybízí, abychom mu dávali to nejlepší a nenechali si v tom ničím bránit. (Přísl. 3:27) Když Židé znovu stavěli chrám v Jeruzalémě, řekl jim, aby se zamysleli nad tím, jak ke svému úkolu přistupují. (Ag. 1:2–5) Začali se totiž věnovat vlastním záležitostem a práci na jeho chrámu odsunuli stranou. Každý z nás může uvažovat o tom, zda je pro něj konání Boží vůle důležitější než cokoli jiného. Mohl bys zaměřit „své srdce na své cesty“ a popřemýšlet, jak můžeš Království ještě víc podporovat?
PODLE NAŠICH MOŽNOSTÍ
14., 15. (a) V čem jsou pro nás příkladem bratři v chudých zemích? (b) Co si přejeme dělat?
14 Mnozí naši bratři a sestry žijí v chudobě a potýkají se s řadou těžkostí. Naše organizace se jim snaží pomáhat. (2. Kor. 8:14) Také oni si váží toho, že mohou Království hmotně podporovat. Jehovu těší, když vidí, jak mu i chudí lidé s radostí dávají, co mohou. (2. Kor. 9:7)
15 V jedné hodně chudé africké zemi se někteří bratři rozhodli, že výdělek z úrody z určité části pole budou dávat na podporu celosvětového díla. V té zemi se měl začít stavět velmi potřebný sál Království. Zdejší bratři a sestry se chtěli projektu účastnit, ale stavba měla proběhnout v období setby. Nenechali se tím však odradit. Přes den pracovali na stavbě sálu a večer chodili na svá pole. To je krásný příklad obětavosti! Připomíná nám to křesťany z Makedonie. I když byli velmi chudí, prosili Pavla, aby mohli poslat peníze svým bratrům. (2. Kor. 8:1–4) I my chceme Jehovovi ukázat, že jsme vděční za jeho požehnání, a chceme mu přinášet oběti podle svých možností. (Přečti 5. Mojžíšovu 16:17.)
16. Jak můžeme zjistit, zda Jehova naše oběti schvaluje?
16 Je ale nutné dát si na něco pozor. Stejně jako starověcí Izraelité, i my si musíme být jistí, že Jehova naše oběti schvaluje. Hlavní odpovědností každého z nás je pečovat o rodinu a uctívat Jehovu. Kdyby křesťan věnoval svůj čas a prostředky ve prospěch druhých, ale přitom by jeho rodina duchovně nebo hmotně trpěla, jeho oběť by pro Jehovu nebyla přijatelná. V podstatě by dával něco, co nemá. (Přečti 2. Korinťanům 8:12.) A křesťan nesmí zanedbávat ani svůj vlastní vztah k Jehovovi. (1. Kor. 9:26, 27) Pokud ale jednáme v souladu s biblickými měřítky, vede to k naší radosti a spokojenosti a naše oběti se Jehovovi líbí.
NAŠICH OBĚTÍ SI JEHOVA VELMI VÁŽÍ
17., 18. Co si myslíš o křesťanech, kteří se namáhají pro Království, a o čem by měl každý z nás přemýšlet?
17 Mnozí bratři a sestry se vylévají „jako tekutá oběť“, tedy nesobecky dávají svůj čas, energii a peníze ve prospěch Království. (Fil. 2:17) Nesmírně si jich za to vážíme. Pochvalu za obětavost a štědrost si zaslouží také manželky a děti bratrů, kteří v Božím lidu poskytují vedení.
18 Za veškerou činností Božího lidu zde na zemi se skrývá mnoho úsilí. Přemýšlejme tedy, zda bychom mohli Království podporovat v ještě větší míře, a modleme se, aby nás při tom Jehova vedl. Bohatě nás odměňuje už teď a tu největší odměnu pro nás chystá „v budoucím systému věcí“. (Mar. 10:28–30)
^ 2. odst. Viz článek „Dávejme Jehovovi to nejlepší“ ve Strážné věži z 15. ledna 2012, strany 21–25.