KATHERINE vyrůstala ve Spojených státech a v 16 letech se dala pokřtít. Kazatelskou službu brala vážně, ale v místě, kde žila, reagoval na dobrou zprávu jen málokdo. Říká: „V našich publikacích jsem četla o lidech, kteří chtěli poznat Boha a modlili se, aby k nim poslal někoho, kdo jim v tom pomůže. Často jsem si říkala, že bych chtěla takového člověka najít, ale nikdy se mi to nepovedlo.“

Roky plynuly a Katherine začala přemýšlet, že se přestěhuje někam, kde mají lidé větší zájem o pravdu. Nebyla si ale jistá, zda to zvládne. Pryč od rodiny byla jen jednou v životě – pouze na dva týdny – a celou dobu se jí stýskalo. Ale její upřímná touha pomáhat lidem poznávat Jehovu nakonec zvítězila. Zvažovala několik míst, kam by se mohla odstěhovat, a potom napsala do odbočky na Guamu, od které získala potřebné informace. V červenci 2007, když jí bylo 26 let, se přestěhovala na tichomořský ostrov Saipan, skoro deset tisíc kilometrů od domova. Co ji tam čekalo?

Krátce po příjezdu do svého nového domova Katherine potkala Doris, které bylo asi 45 let a chtěla studovat Bibli. Ale potom, co probraly první tři kapitoly z knihy Co Bible říká, začala mít Katherine obavy. Vypráví: „Doris byla skvělá studentka a já jsem to nechtěla pokazit. Nikdy předtím jsem biblické studium nevedla a měla jsem pocit, že Doris potřebuje studovat s nějakou zkušenější křesťankou, pokud možno v jejím věku.“ Katherine prosila Jehovu, aby jí pomohl najít tu správnou sestru, které studium předá. Potom se chystala Doris říct, že s ní bude studovat někdo jiný.

Vzpomíná: „Než jsme se k tomu dostaly, Doris se mi svěřila, že má určitý problém a chtěla by si o něm se mnou popovídat. Vyslechla jsem ji a potom jsem jí vyprávěla, jak mi Jehova pomohl, když jsem kdysi řešila podobnou situaci. Moc mi za to děkovala.“ Pak Doris řekla: „Jehova vás používá, aby mi pomáhal. V den, kdy jste ke mně poprvé přišla, jsem si celé hodiny četla Bibli. Brečela jsem a prosila Boha, aby ke mně poslal někoho, kdo mi pomůže Bibli porozumět.  Potom jste zaklepala na dveře. Jehova moji modlitbu vyslyšel.“ Když si Katherine ten dojemný okamžik vybaví, derou se jí do očí slzy. Říká: „Slova Doris byla odpovědí na mou modlitbu. Jehova mi ukázal, že jsem schopná vést studium.“

Doris se dala pokřtít v roce 2010 a teď sama vede několik biblických studií. Jaké pocity má Katherine? „Nedá se ani popsat, jak jsem vděčná, že můj sen pomoct někomu stát se Jehovovým služebníkem se konečně splnil.“ Dnes Katherine s radostí slouží jako zvláštní průkopnice na tichomořském ostrově Kosrae.

Do různých míst v Mikronésii, kde je málo zvěstovatelů, se přestěhovalo přes sto bratrů a sester ve věku od 19 do 79 let. Pocity všech těchto horlivých křesťanů výstižně vyjadřuje Erica, která v roce 2006 ve svých 19 letech přijela na Guam: „Průkopničit v obvodu, kde lidé touží po pravdě, je naprosto famózní. Jsem Jehovovi opravdu vděčná, že mi umožnil tady sloužit. Je to ten nejlepší způsob života!“ Dnes má Erika velkou radost, že může sloužit jako zvláštní průkopnice na Ebeye na Marshallových ostrovech. Sloužit v cizí zemi ale není úplně jednoduché. Na co je třeba se připravit? Ukažme si to na vyprávění křesťanů, kteří se přestěhovali do Mikronésie.

Nižší životní úroveň. V roce 2007 přijel na souostroví Palau dvaadvacetiletý Simon. Zanedlouho zjistil, že si tady vydělá jen zlomek toho, co doma v Anglii. Vypráví: „Musel jsem si zvyknout, že si nemůžu koupit všechno, co chci. Teď si dobře vybírám, jaké jídlo si koupím, a sleduju, kde mají nejvýhodnější nabídky. Když se mi něco rozbije, snažím se sehnat použité náhradní díly a najít někoho, kdo mi to pomůže opravit.“ Jak Simona ovlivnilo to, že si musel zvyknout na nižší životní úroveň? Říká: „Pomohlo mi to uvědomit si, co k životu opravdu potřebuju, a naučil jsem se vystačit s málem. Několikrát jsem zažil, jak mi Jehova pomohl naprosto neskutečným způsobem. Během těch sedmi let, co jsem tady, jsem vždycky měl co jíst a kde spát.“ Jehova opravdu podporuje ty, kdo vedou jednoduchý život a dávají na první místo zájmy Království. (Mat. 6:32, 33)

Stesk po domově. Erica přiznává: „Svou rodinu mám hodně ráda, a tak jsem se bála, že stesk po domově negativně ovlivní mou službu.“ Jak se na to připravila? „Před stěhováním jsem si o tom četla články ve Strážné věži. Pomohlo mi to, abych později stesk dokázala překonat. V jednom článku se psalo o mamince, která svou dceru uklidňovala slovy: ‚Jehova se o tebe postará  lépe než já.‘ To mi dodalo sílu.“ Hannah s manželem Patrickem slouží na atolu Majuro na Marshallových ostrovech. Se steskem po domově Hannah bojuje tak, že se věnuje bratrům a sestrám ve sboru. Říká: „Pořád děkuju Jehovovi za naše celosvětové společenství, protože díky němu mám rodinu i tady. Bez láskyplné podpory spolukřesťanů bych nikdy nemohla sloužit v místě, kde je málo zvěstovatelů.“

Odlišná kultura. „Když přijedete do ciziny, zjistíte, že tam v podstatě všechno funguje jinak,“ říká Simon. „Někdy mě mrzí, že ostatní nerozumí mým vtipům.“ Erica vzpomíná: „Ze začátku jsem si připadala jako páté kolo u vozu, ale aspoň mě to donutilo zamyslet se, proč jsem se sem stěhovala. Nebylo to kvůli mým osobním zájmům, ale abych mohla dělat víc pro Jehovu. Časem jsem si našla přátele, kterých si opravdu vážím.“ Simon se docela natrápil s palauštinou, ale tím, že se ji naučil, si získal místní bratry a sestry a přiblížil se k nim. (2. Kor. 6:13) Když bratři ze zahraničí úzce spolupracují s místními křesťany, mohou se rozvinout pěkná přátelství a ve sboru je příjemná atmosféra. Z čeho dalšího mohou mít radost ti, kdo se ochotně nabídli a slouží v místě, kde je málo zvěstovatelů?

Apoštol Pavel napsal: „Kdo seje štědře, také štědře sklidí.“ (2. Kor. 9:6) Pravdivost této zásady si může ověřit každý, kdo se dá víc k dispozici ve službě Jehovovi. Jaké ovoce sklízí křesťané, kteří se přestěhovali do Mikronésie?

V této oblasti Tichomoří je stále mnoho příležitostí zahajovat biblická studia a na vlastní oči pozorovat, jak lidé poznávají pravdu, uplatňují biblické zásady a dělají duchovní pokroky. Patrick a Hannah kázali také na Angauru, malém ostrově s 320 obyvateli. Po dvou měsících potkali svobodnou matku, která okamžitě přijala biblické studium, se zapálením poznávala pravdu a dělala velké změny ve svém životě. Hannah vypráví: „Po každém studiu, když jsme s manželem vyrazili na kole domů, jsme se na sebe podívali a nadšeně děkovali Jehovovi.“ A dodává: „Vím, že Jehova by k sobě tu ženu přitáhl tak jako tak, ale protože sloužíme tam, kde je to víc potřeba, máme výsadu s takovými upřímnými lidmi studovat. Je to jedna z nejkrásnějších věcí, jaké jsme kdy zažili!“ Jak říká Erica: „Když někomu pomáháte poznat Jehovu, zažíváte nepopsatelnou radost.“

V mnoha zemích je potřeba víc zvěstovatelů dobré zprávy. Mohl by ses na takové místo přestěhovat i ty? Pros Jehovu, aby posiloval tvoji touhu dát se k dispozici ve službě. Promluv si o tom se staršími z tvého sboru, s krajským dozorcem a s těmi, kdo už v cizině sloužili. Když tvé představy začnou nabývat konkrétních obrysů, napiš do odbočky, která se stará o danou zemi, a požádej o bližší informace. * Možná že i ty se můžeš přidat k tisícům bratrů a sester, mladých i starších, svobodných i v manželství, kteří se ochotně nabídli a sklízí za to bohatou odměnu.