Jairo je ochrnutý na většinu těla, protože se narodil s typem mozkové obrny, kterému se říká spastická kvadruplegie. * Jeho mozek nedokáže vysílat jasné signály do svalů, takže se mu ruce a nohy nekontrolovaně kroutí. Někdy si Jairo svými samovolnými trhavými pohyby dokonce sám ublíží. A když si v jeho blízkosti někdo nedá pozor, může ublížit i jemu. Aby k tomu nedocházelo, obvykle musí mít ruce a nohy upevněné k vozíku.

Už odmalička Jairo zakoušel spoustu bolesti. Od svých tří měsíců míval záchvaty, při kterých pak upadl do bezvědomí. Často se stávalo, že ho maminka vzala do náruče a spěchala s ním do nemocnice. Byla přesvědčená, že to nepřežije.

Křeče Jairovi časem zdeformovaly kosti. V 16 si způsobil zranění pánve, které vyžadovalo rozsáhlý chirurgický zákrok na stehnu, pánvi a kyčli. Nikdy nezapomenu, jak Jairo po operaci každou noc křičel bolestí.

Kvůli svému těžkému postižení je plně závislý na druhých. Potřebuje, aby ho někdo nakrmil, oblékl, uložil ke spánku a podobně. Většinou to dělají rodiče. Přestože potřebuje nepřetržitou péči, maminka s tatínkem mu vždycky připomínají, že jeho život nezávisí jenom na lidech, ale taky na Bohu.

Naši rodiče jsou svědkové Jehovovi, a tak Jairovi už odmalička četli biblické příběhy. Vždycky zastávali názor, že život je smysluplnější, když má člověk blízký vztah k Bohu. Jairo byl sice uvězněný v nemohoucím těle, ale přesto mohl získat krásnou a spolehlivou naději do budoucnosti. Rodiče si však nebyli jistí, jestli dokáže pochopit, co se píše v Bibli.

Jednou, když byl Jairo ještě malý, mu tatínek řekl: „Jairo, prosím, pověz mi něco. Jestli mě máš rád, tak to pro mě uděláš.“ Jak ho tatínek prosil, aby mu řekl aspoň jedno slovo, začaly Jairovi po  tváři stékat slzy. I když se hodně snažil, vydával jenom nesrozumitelné zvuky. Tatínkovi bylo líto, že ho rozplakal, ale z této reakce bylo vidět, že Jairo pochopil, co mu řekl. Problém byl v tom, že nedokázal mluvit.

Netrvalo dlouho a rodiče si všimli, že Jairo někdy rychle pohybuje očima, jako by chtěl něco říct. Byl zoufalý z toho, že nedokáže vyjádřit svoje myšlenky a pocity. Když ale rodiče pochopili, co jim očima naznačuje, a udělali, co po nich chce, Jairův obličej se rozzářil širokým úsměvem. Byl to jeho způsob, jak poděkovat.

Logopedka nám navrhla, abychom s Jairem komunikovali tak, že zvedneme obě ruce a položíme mu otázku, na kterou se dá odpovědět „ano“ nebo „ne“. Pravá ruka znamenala „ano“, levá „ne“. A tak podle toho, na kterou ruku se zadíval, jsme poznali, co chce.

Svědkové Jehovovi se třikrát ročně scházejí na sjezdech, kam si hodně lidí přijde poslechnout biblické proslovy. Jairo vždycky s nadšením sledoval proslov určený těm, kdo se chtějí dát pokřtít. Jednou, když mu bylo 16, se ho tatínek zeptal: „Jairo, chtěl by ses dát pokřtít?“ Bez váhání se upřeně zadíval na tatínkovu pravou ruku, a tak bylo jasné, že po tom touží. Tatínek pokračoval: „Slíbil jsi Bohu v modlitbě, že mu budeš sloužit navždy?“ Jairo se znovu zahleděl na jeho pravou ruku. Nebylo pochyb, že už svůj život Jehovovi zasvětil.

Po několika rozhovorech o Bibli se ukázalo, že Jairo význam křtu chápe. V roce 2004 pak na sjezdu odpověděl na tu nejdůležitější otázku, jakou ve svém životě dostal: „Zasvětil jsi svůj život Bohu, abys jednal podle jeho vůle?“ Jairo se podíval nahoru. Byl to předem dohodnutý způsob, jak dát najevo souhlas. A tak se v 17 letech dal pokřtít a stal se svědkem Jehovovým.

V roce 2011 se Jairovi naskytla možnost komunikovat novým způsobem – pomocí počítače ovládaného očima. Toto zařízení sleduje pohyb jeho duhovky a umožňuje mu tak aktivovat ikony na obrazovce. Mrknutí nebo upřený pohled fungují jako kliknutí myší. Na obrazovce je tabulka  s obrázkovými symboly, které byly vytvořeny, aby Jairovi pomohly komunikovat. Když na některý z nich mrkne, počítač převede text na hlasovou zprávu.

Čím víc se toho Jairo z Bible dozvídal, tím víc si přál dělit se o to s druhými. Během našeho každotýdenního rodinného studia Bible často těká očima mezi mnou a svým počítačem. Tím mi připomíná, že mu mám napsat pár vět, aby mohl okomentovat biblickou látku, která se bude rozebírat na shromáždění našeho sboru.

Na shromáždění se Jairo trpělivě snaží najít tu správnou ikonu, mrkne na ni a všichni pak slyší jeho elektronický hlas. Pokaždé když takto druhé povzbudí, spokojeně se usmívá. Alex, jeden z Jairových kamarádů, říká: „Když slyším jeho komentáře na biblické téma, vždycky to na mě hodně zapůsobí.“

Jairo používá své oči taky k tomu, aby druhým ukázal, co učí Bible. Dělá to třeba tak, že mrkne na symbol rajské zahrady. Z počítače se ozve hlas, který řekne: „Bible slibuje, že země se stane rájem, kde už nebudou nemoci ani smrt, Zjevení 21:4.“ Pokud to posluchače zaujme, Jairo dalším mrknutím přehraje větu: „Chtěl byste, abych s vámi studoval Bibli?“ Představte si, že tuto nabídku přijal náš dědeček! Je úžasné pozorovat Jaira, kterému pomáhá jeden kamarád ze sboru, jak dědečka pomalu učí z Bible. Měli jsme obrovskou radost, když se v srpnu 2014 dal pokřtít na regionálním sjezdu v Madridu.

Jairovy pevné víry si všimli i učitelé ve škole. Rosario, jedna z jeho logopedek, řekla: „Pokud se někdy k nějakému náboženství přidám, budou to svědkové Jehovovi. Všímám si, že Jairova víra dává jeho životu skutečný smysl, i když je jeho situace náročná.“

Jairovi se vždycky rozzáří oči, když mu čtu biblický slib, že v ráji „bude chromý šplhat jako jelen a jazyk oněmělého bude volat radostí“. (Izajáš 35:6) Občas sice bývá sklíčený, ale většinou má dobrou náladu. Je to proto, že tím nejdůležitějším je pro něj Bůh a křesťanští přátelé. Jeho pevná víra a optimismus jsou důkazem toho, že služba Jehovovi může dát životu smysl, i když to má člověk hodně těžké.