Britská organizace Considerate Constructors Scheme (Program ohleduplných stavitelů) a ocenila svědky Jehovovy za to, že zaškolují ženy na obsluhu těžké techniky na stavbě jejich nové pobočky v Chelmsfordu v hrabství Essex. Tato uznávaná stavební společnost udělila svědkům za přístup ke školení žen ve stavebnictví nejlepší hodnocení (10 bodů z 10) a označila ho za inovativní. Proč tak vysoké ohodnocení?

V Británii tvoří ženy míň než 13 procent stavebních pracovníků. Podle průzkumu provedeného jednou britskou firmou pouze málo mladých žen byť jen zvažuje práci ve stavebnictví. Naproti tomu na staveništi v Chelmsfordu tvoří ženy asi 40 procent pracovní síly. A ve skupině obsluhující těžké stroje toto číslo přesahuje 60 procent.

Co ženám z řad svědků pomáhá, aby takovou práci zvládaly? Důležitou úlohu hraje školení a podpora. Tyto dva faktory jsou také součástí požadavků organizace Considerate Constructors Scheme. Tyto požadavky vedou stavaře k tomu, aby ukazovali, že si váží svých pracovníků, a to tak, že „zajistí potřebné školení“ a „pracovní prostředí, ve kterém se s každým jedná s úctou a spravedlivě, je povzbuzován a má dostatečnou podporu“.

Jade, jedna z žen, které byly přímo na místě vyškolené jako bagristky a řidičky sklápěcích nákladních automobilů, říká: „Je to neuvěřitelné. Nikdy jsem si nemyslela, že bych tohle mohla dělat. Někdy je to docela náročné, ale pořád se školím a učím se nové věci.“ Stejně jako Jade i Lucy obsluhuje těžkou techniku. Vzpomíná: „Když jsem poprvé přišla na staveniště, měla jsem pocit, že nemám co nabídnout. Hned jsem se ale začala školit. Od té doby jsem pracovala v pěti různých skupinách, takže školení už jsem absolvovala poměrně dost.“

Schopnosti žen nekončí u řízení strojů. Eric, který je vedoucí jednoho týmu, říká: „Ženy se často starají o stroje líp než muži. Taky rychle postřehnou, když má stroj nějakou závadu, a nahlásí to.“

Carl, vedoucí několika týmů, které pracují s těžkou technikou, říká: „Dost mě překvapilo, jak dobře se ženy naučily řídit stroje. Někdy bych si je vybral jako řidičky spíš než muže s několikaletými zkušenostmi.“

Když vedoucí týmů oceňují úsilí pracovníků a pomáhají jim, dodávají jim tím sebedůvěru. Příkladem je Therese. S obsluhou strojů už má dost zkušeností a ví, že při práci s těžkou technikou je naprosto nutné umět na sebe vzít zodpovědnost a dělat rozhodnutí, která zajistí bezpečnost. Therese vypráví: „Když cítím podporu svého vedoucího, dokážu toho daleko víc, než bych si sama myslela, protože vidím, že mi důvěřuje. Všechna ta námaha stojí za to, když vím, že si ostatní mojí práce váží.“

Abigail, další bagristka a řidička sklápěcího nákladního automobilu, je vděčná za spolupráci a pomoc druhých. „Muži na stavbě se ke mně nechovají, jako bych neuměla do pěti počítat. Jsou připravení mi pomoct, ale nesnaží se tu práci udělat za mě. Nechají mě to dodělat.“

Kromě obsluhy různých druhů těžké techniky jsou ženy v Chelmsfordu vyškolené také v pracích, jako je zeměměřičství, hospodaření s přírodními zdroji, oprava strojů a stavba lešení. Robert, který v rámci projektu pracoval se ženami na různých úkolech, říká, že jsou „soustředěné, zapálené pro práci a zaměřené na detail“. Tom, který pracuje jako zeměměřič, dodává: „Ženy v mém týmu jsou pečlivé a svědomité. Chtějí být dokonale přesné.“

Není se čemu divit, že Fergus, který je vedoucí týmu, nadšeně říká: „Ženy mají na stavbách rozhodně svoje místo!“