Bob jel ve své dodávce asi 100kilometrovou rychlostí. Ten den byla v kanadské provincii Alberta zima a silný vítr. Bob byl už jen pět kilometrů od domova, když mu najednou praskla levá zadní pneumatika. Bob nejdřív nevěděl, co se stalo, a tak pokračoval v jízdě.

 V dopise, který Bob poslal do místního sálu Království svědků Jehovových, vysvětlil, co se stalo potom: „Dojelo mě auto, ve kterém sedělo pět mladých lidí. Stáhli okénko a upozornili mě, že mám prasklou pneumatiku. Zastavili jsme u krajnice a oni mi nabídli, že kolo vymění. Já ani nevěděl, jestli s sebou mám rezervu a hever. Zatímco jsem seděl ve svém invalidním vozíku na kraji dálnice, oni vlezli pod dodávku, našli rezervu a hever, a kolo vyměnili. Byla zima, foukalo a sněžilo. Oni byli oblečení jako do divadla, ale stejně to udělali a já díky nim mohl pokračovat v cestě. Sám bych to nezvládl.

 Chtěl bych těm pěti mladým svědkům poděkovat. Byli zrovna na cestě za lidmi, se kterými chtěli mluvit o své víře. Tihle mladíci a slečny opravdu dělají to, o čem kážou. Zachránili mě před pěkně nepříjemnou šlamastykou. Moc si vážím toho, jak mi pomohli. Koho by napadlo, že ten den po dálnici pojedou takoví mladí andělé?“